Herečka a psycholožka Marcia Cross (45), jedna z hlavních hrdinek seriálu Zoufalé manželky, který vysílá každé pondělí TV Prima, nám díky následujícímu rozhovoru dovolila nahlédnout do duše nejen postavy, která ji natolik proslavila.
Podle toho, co jsem v seriálu viděl, bych řekl, že Bree musí prožívat jeden z nejhorších roků ze všech manželek. Jak se s tím vyrovnáváte? Teď se hodně objevuje téma alkoholismu, protože je to podle mě pro mnoho žen v domácnosti aktuální téma.To si také myslím. Ona v tom ve skutečnosti není. Je v pořádku. Jedna z mých hodně dobrých kamarádek, na kterou jsem vlastně hodně myslela, když jsme začali tenhle seriál natáčet, je posedlá kontrolou a super produktivitou… Bývala to moje spolubydlící a jednou, když jsme spolu před mnoha lety seděly u kafe, na moment jsem se podívala stranou a můj hrnek doslova zmizel. Najednou byl umytý ve dřezu. Víte, jakmile udeřila pátá hodina, ona už stála u sporáku a vařila nějaké skvělé jídlo, objevilo se víno… Takže od samého začátku jsem měla v hlavě zapsáno, že pije. Nebyla taková alkoholička, aby to o ní každý věděl. Souviselo to s tím, jak si lidé obecně hledají způsob uklidnění. Může být v lahvi alkoholu nebo prostě v něčem jiném. Takže teď se tahle věc začíná vymykat z kontroly. Někdy jsou to dost temné situace.
Byla jste někdy v takové situaci? Chci říct - potřebovala jste někdy léky? Protože Hollywood může být tvrdý.Teď bych mohla začít šířit nějaké zvěsti. Myslím, že všichni máme nějaké své cestičky, jak se obrnit, ať už je to jídlo, nebo alkohol, nebo… Nevím. Prostě tak.
Jaká je ta vaše?Řekla bych, že to bude spíš jídlo.
Co máte obzvlášť ráda?Já prostě ráda pokračuji v jídle. Nemám žádné problémy při jídle samotném. Spíš potom.
Máte titul z psychologie. Co byste řekla Bree, kdyby se s vámi přišla poradit?Myslím, že by byla dobrou kandidátkou na pořádnou terapii. Ačkoli v tuhle chvíli s alkoholismem, což je opravdu ošemetná kombinace… Samozřejmě je velmi těžké jednat s lidmi, když se naplno rozjede jejich závislost. Myslím, že v tenhle moment potřebuje léčebný program. Nejdřív se musí poprat s alkoholismem a pak s tím, co ji k němu přivedlo, a to vážně.
Jak byste s ní psychologicky jednala?Myslím, že bych si ji zvala několikrát do týdne. Vlastně s ní docela soucítím, protože si myslím, že my všichni máme takové vnitřní struktury, které tvoří to, co jsme, a řídí náš morální kompas nebo náš systém víry a hodnot, a řekla bych, že něčím takovým prošel každý. Když se něco rozpadne, něco, v co do té doby pevně věříte, dokonce i když vám zemře někdo, koho milujete, tak někam pokročíte a vaše struktury se začnou hroutit, což se podle mě stalo právě jí. Člověk je pak hodně zranitelný a vystrašený. Takže si myslím, že je potřeba hodně podpory a práce na vlastním nitru.
Marcio, vypadáte skvěle. Jaké je vaše tajemství, jak si uchovat pěkný vzhled?Mám skvělou vizážistku a bezvadného kadeřníka. A právě teď prožívám velmi šťastné období. Můj strýc mi nedávno přinesl nějaké fotky z doby, kdy jsem byla mladší, a já byla hrozně překvapená. Bože! Byla jsem tak temná. Myslím, že když jste šťastná, vyzařujete určitý druh radosti a světla, a to je součást toho všeho.
Meditujete nebo používáte pozitivní prohlášení a takové věci?Já neustále na něco myslím a něco cítím. Jednoduše se jen snažím o sebe dobře pečovat, ať už duševně, nebo fyzicky, nebo emocionálně, prostě o všechno. Myslím, že tohle je pro člověka těžká doba.
Jak ztvárňujete svou postavu?Ztvárňuji? No, je to kombinace několika věcí, protože vnější stránka je svým způsobem technická - oblečení, účes a tyhle věci. A taky držení těla. Ale její vnitřní život je ve skutečnosti můj, víte… Hodně pracuji se svým vlastním životem nebo náhradou. Nechci se pouštět do podrobností, ale já hodně čerpám ze svého srdce a ze sebe, aby mé postavy byly realistické. Představuji si, jaké to může být opravdu přijít o manžela nebo o někoho, koho milujete, nebo někoho známého. A z toho čerpám nebo tímhle způsobem prostě využívám vlastní srdce, svůj vlastní svět.
Budeme se během této sezony dozvídat víc o tom, proč je Bree taková, jaká je?Do toho se ještě nepustili. Víte, já si ve své fantazii vymýšlím, co se mohlo kdysi stát, ale to neznamená, že to tak je. Nechci toho říkat moc, abych něco neprozradila, ale myslím si, že bude existovat určitá její proměna spojená se skutečností, že její matka zemřela, když jí bylo pět, což je hluboký zážitek, a také s tím, jaká byla její nevlastní matka. A pak je tu příběh, který jsem si vymyslela já, ale ten si ale raději nechám pro sebe.
Eva Longoria řekla, že ona sama je hodně jako Bree, tedy pořádná, a že také ráda vaří. Které z manželek se vy jako Marcia Cross nejvíc podobáte?Na to se mě ptali už mnohokrát. Nenapadá mě jen jedna, opravdu. Nejsem vlastně podobná žádné z nich.
Když jste teď našla toho pravého, jak to ovlivnilo váš život?Řeknu vám jedno. Využívám jednu dovážkovou službu, kterou jsem si našla, a nechávám mu dovážet jídlo do práce, protože by se prostě nenajedl. On si na to nenajde čas. Včera jsem večeřela se svými rodiči a zažertovala jsem si. Řekla jsem, že jsem moderní manželka z padesátých let. Jídlo se prostě objeví u dveří. Já s tím sice nemám žádnou práci, ale on se nají, je to tak? Tohle je můj způsob, jak se postarat o záležitosti stravy.
Jak se on vyrovnává s tím, že žije s člověkem ve světle reflektorů jako vy? Protože je to těžké, pokud jste obyčejný člověk a chodíte s někým, o koho se každý zajímá.On je velmi pevný člověk s nohama na zemi a nijak zvlášť ho to neovlivňuje. Jeho v tom všem zajímám hlavně já, můj pohled na věc a to, jak se mi daří. Není to jeho svět a nenechává se jím smést, což je skvělé.
Přidává člověku na přitažlivosti, když se nenechává oslnit hvězdným prostředím?Ano. Je to hodně milé, protože je naprosto neochvějný, i když je showbusiness právě takový. Showbusiness je šílený a pohánějí ho hlavně ega. Takže si opravdu spíš přejete někoho, kdo stojí nohama na zemi a má věrné srdce.
Co myslíte, je právě to, že jste se nakonec doslova vzdala naděje na nalezení manžela a založení rodiny, důvod, že jste to získala?Nevím. Tohle mě přimělo uvěřit v zázraky. Byla jsem velmi cynická, ale teď mám novou naději.
Ještě předtím jste si prošla dost těžkým obdobím, kdy se o vás šířilo, že jste lesbička, je to tak? Necítila jste se trapně?Když se tohle dělo, už jsem s ním chodila. Ale nechtěla jsem ho předvádět světu jako důkaz své sexuální orientace. Brala jsem to tak, že do toho nikomu nic není. Takže to bylo trochu zvláštní. Víte, jste pod tlakem toho, co o vás chtějí vykládat, a já na sebe byla pyšná, že jsem nezpanikařila a neřekla: "Podívejte, tohle je můj chlap!" Taky si myslím, že je směšné nechat se bavit zvěstmi o něčí sexualitě. Chovala jsem se tak, jak jsem to cítila.
Takže vás to tenkrát do rozpaků neuvádělo. Prostě jste si myslela, že to bylo pošetilé…Ne. Štvalo mě, že musím na takové otázky odpovídat. Chovala jsem se slušně a na úrovni, ale měla jsem chuť se otočit a zeptat se jich na to samé.
Bylo zábavné konkurovat Evě?To je ta nejroztomilejší věc, jakou jsem kdy slyšela; ale neřekla bych, že jsem Evě konkurovala. Ach bože! Opravdu dobré.
Vy jste hodně známá díky své charitativní práci, máte vlastní organizaci na pomoc lidem s AIDS. Máte na tohle podnikání v tuhle chvíli čas?Je to čím dál těžší kvůli pocitu viny, že musíte odmítat spoustu věcí, protože nemáte tolik času. Říkáte si "tohle bych měla udělat, ale nezvládnu všechno", takže si musíte hodně vybírat a soustředit se jen na pár oblastí. Je to těžké, protože v celé zemi je tolik lidí, kteří by chtěli, abych se ukázala na jejich akcích. Jedna stránka věci je to, že pomáhat můžete, ale pak je tu ta odvrácená stránka, kdy máte pocit, že lidi pořád jenom odmítáte. Alespoň já to tak mám.
Vraťme se k vaší postavě Bree v první řadě, kdy máte dokonalou rodinu, manžela, děti, a pak o manžela přijdete. Jedno z vašich dětí se odstěhuje z domu. A teď se musíte dát dohromady se svou dcerou, doktor je pryč a zdá se, že se vás doopravdy zmocňuje zoufalství. Co byste své postavě přála v tuhle chvíli?No, věci se vždycky zhorší, než se všechno obrátí k lepšímu. Víte, v pití se začíná projevovat ošklivá tvář a podle mě to bude poslední kapka v tom smyslu, že se na sebe konečně bude muset podívat. Ale stejně si myslím, že se pořád bude pokoušet sebe sama znecitlivět, protože si musíte uvědomit, že ztratila manžela. Nechala zemřít někoho, kdo jí lhal, kdo s ní spal. Její syn ji nenávidí. Její dcera je na nejlepší cestě stát se lehkou holkou a ona vlastně na všech frontách prohrává. Tím myslím, že tohle není život, jaký si představovala. A myslím, že když někdo prožije něco takového, stačí to k tomu, aby se zhroutil. Takže podle mě se ona pořád drží zuby nehty, i když pomalu sklouzává.
Uvědomuje si, že její vlastní problémy… jsou evidentní?Jsem si jistá, že vy všichni znáte takové lidi. Ona žije v nevědomosti. Lidé, kteří pijí nebo mají problémy, k tomu nemusejí nutně přistupovat otevřeně - "já mám problém". Budou dál pracovat a popírat a bránit se. Taková je lidská psychika, protože změny nás děsí. Lidé se měnit nechtějí. Tedy pokud k tomu nejsou donuceni utrpením a bolestí nebo smrtí, nebo rozchodem, nebo ztrátou… Drží se svých vnitřních struktur, ale myslím, že Bree už se bortí půda pod nohama docela rychle… Ne, nemyslím si, že už dorazila k tomu správnému bodu.
Pomáhá vám vaše vzdělání v oblasti psychologie na cestě Hollywoodem?Ano. I když nejde jen o psychologii. Řekla bych, že je to spíš o životě. A také si myslím, že chápu rozdíl mezi věcmi, které pohání ego, a věcmi, které pohání srdce, což vám může skutečně pomáhat udržovat si zdravý pohled na věc. Jde o obchod, kde jde o vzhled a o "já" a "já" a "já" a podobné věci. A když to všechno pozorně sledujete, můžete si říct, že jde o to, co se odehrává ve vaší hlavě, co se děje kolem vás, a pak to určitým způsobem přenést dolů do svého srdce. Tak to dělám já a také se snažím zůstat soustředěná na to, co - tohle asi bude znít banálně - co opravdu miluju a co je opravdu důležité. A také se snažím být stále vděčná, pečovat o lidi ve svém životě, o své zdraví a užívat si dne. Tak se prostě pohybujete mezi těmito dvěma póly, protože jinak byste se zbláznili.
Je těžké zachovat si zdravý rozum a zůstat soustředěná v tomhle světě, kde lidé nad pětadvacet už nejsou považováni za atraktivní a kde jde tak moc o vzhled?Na mě otázka mládí tolik nedoléhá. Netrpím touhou být mladší. To byla hrozná doba. Nechci se k ní vracet. Po jedné ze slavností udělování cen jsme na tohle téma žertovaly s Evou. Může se to měnit každých pět minut. Chvíli máte pocit, že vypadáte skvěle, a vzápětí si připadáte naopak hrozně. Zbožňujete své šaty, a vzápětí je nenávidíte. Myslíte si, že máte talent, a za chvíli máte pocit, že nejste nikdo. A to všechno můžete prožít během patnácti minut. Ale musíte být schopni se na to podívat s nadhledem.
Na co jste víc pyšná: na svůj diplom, nebo na úspěch seriálu?
Na obojí. Je těžké si vybrat.
Úspěch seriálu je tak trochu jako dvousečný meč. Napadlo vás, že třeba někdy v budoucnu, až Zoufalé manželky skončí, vám zůstanou jen samé role typu Bree?No, každopádně se to stalo po seriálu Melrose.
Ano. Je nějaký důvod, proč se to stalo právě vám?Myslím, že postavy, které jsem hrála, byly obě dost silné. Nejsou jako já, ale když děláte v tomto smyslu svou práci hodně dobře, tohle nebezpečí existuje. Ale upřímně řečeno, starosti si s tím nedělám. Možná mi to dělalo starosti před deseti lety. Teď to tak moc neprožívám. Všechno bude probíhat tak, jak to probíhat má.
Chystáte se o přestávce mezi jednotlivými sezonami seriálu natáčet nějaké filmy?Právě teď se něco objevuje. Nejsem si jistá. Bude to krátká pauza. A já nevím, jestli chci pracovat dvanáct měsíců v roce. Je to zmatek.
Před několika lety jste natočila snímek s Johnny Cashem, o kterém se teď hodně mluví. Řekla byste o něm, že je to herec?No, on byl… Byl jste někdy v místnosti s někým, kdo má velmi silnou osobnost, ale je zároveň hodně zranitelný? Tenkrát se tak trochu třásl. Byl to člověk, kterého bylo všude plno, ale zároveň jste se o něj taky chtěli starat. Takový jste v jeho přítomnosti měli pocit. Nevzpomínám si, že bych o něm uvažovala jako o herci. On je spíš prostě Johnny Cash. Chápete? Ale každopádně mě setkání s ním poznamenalo. Bylo v něm hodně síly.
Proč jste se vlastně rozhodla studovat psychologii?Upřímně řečeno, vůbec jsem to neplánovala, což mi přesně odpovídá. Prostě jsem šla a zapsala se na jeden kurz, protože se mi zdálo, že by to mohlo být zajímavé. A pak mě napadlo, že se tomu chci věnovat trochu víc. Tak jsem se zapsala na studium, abych mohla pokračovat. Už jsem měla dva kurzy. A tak to šlo semestr za semestrem a pak jsem si udělala přestávku kvůli práci. Neměla jsem žádný takový cíl, nějak se to prostě stalo. Dostala jsem se do bodu, kdy už jsem vlastně skoro měla titul, jen mi ještě chybělo klinické školení. Tak jsem šla a udělala ho a úplně se do toho zamilovala.
Jaká je vaše specializace? Na jaký obor psychologie jste se soustředila?V tu dobu jsem se soustředila na dospělé, takže žádná specializace.
Utekla jste zpátky k hraní. Chybí vám, že se v téhle rovině nesetkáváte s lidmi?Ano. Znovu říkám, že je to srdeční záležitost.